Kůň Kinský

13.03.2013 22:19

Po stopách zlatého koně

         Ptáte se, koho že to máme na mysli, mluvíme-li o zlatém koni? Ano, hádáte správně: tentokrát jsme se vydali za dalším českým plemenem – za koněm Kinského. A kde ho najdeme? Přece v Chlumci nad Cidlinou, městě, které leží v malebném kraji nedaleko Pardubic v povodí Cidliny. Jejich chov, neodmyslitelně spjatý s rodem hrabat Kinských, má zde dlouholetou tradici.

 

Původ a historie

        Nyní si uděláme výlet o několik století zpět. Konkrétně do roku 1832. Nebo...vlastně ještě dále. Nechceme přece zapomenout na historii slavného rodu Kinských, bez kterého bychom byli o toto ušlechtilé plemeno ochuzeni. Rodina Kinských žila na chlumeckých panstvích odedávna, první zmínky o jejich rodu pocházejí už ze 13. století (tehdy známí jako Vchynští z Tetova), do hraběcí hodnosti byli povýšeni v roce 1628. Už za působení Ferdinanda Kinského se chovali koně pro hospodářské a vojenské účely na chlumeckém panství, jehož symbolem se stal zámek Karlova koruna. A jak se můžeme dočíst na stránkách hřebčína Equus Kinsky – už tehdy byli chovaní koně zlatí!

         O rozvoj chovu (na přání Marie Terezie) se dále zasloužil Ferdinandův nejstarší syn Leopold a popularitu těchto zlatých koní rapidně zvýšila i Kristina Kinská-Lichtensteinová, když se se svými plaváky objevila na oslavách pořádaných u příležitosti Vídeňského kongresu po porážce Napoleona v roce 1815. Ale přesuňme se konečně do roku 1832. Co že se stalo tak výjimečného? Hrabě Oktavián Kinský (vynikající chovatel a znalec koní) nechal postavit dnešní Hřebčín Equus Kinsky (dříve hřebčín Ostrov) a v roce 1836 založil vlastní plemennou knihu. Zakladatelem chovu se stal hřebec César, který se narodil klisně Themby II. a jehož otcem byl anglický plnokrevný hřebec Princ Djahura. V hřebčíně si ale velmi cenili klisen – matek, a proto jména hříbat začínají vždy prvním písmenem matky, a v poslední době je doplňuje přídomek Kinský. Do dnešních dnů se tedy dochovali potomci rodin se jménem začínajícím písmeny Č, J, H, M, N, O a P.

           Dědicem chovu se poté stává Oktaviánův synovec Zdenko, který se také velmi zasadil o úspěšnost chovu, a to hlavně v oblasti dostihů. Po roce 1948 zabírají majetek Kinských komunisté, což má za následek úpadek celého chovu. Náprava byla sjednána až v roce 1968, a to díky tehdejšímu vedení Státního statku Chlumce nad Cidlinou. Chlumecké plaváky, jimž hrozil zánik, se podařilo zachránit jen díky hrstce obětavých lidí. V roce 1991 se stali majiteli chovného stáda velcí nadšenci Petr a Libuše Půlpánovi, kteří se svými Kinskými koňmi sklízejí jeden úspěch za druhým v nejrůznějších jezdeckých disciplínách i v chovu.

 

Popis a charakteristika

        Jak již bylo v úvodu řečeno – jedná se o teplokrevného koně. Kůň Kinského v současné době není uznán jako samostatné plemeno, i když je snaha tuto situaci změnit. „Kůň Kinský byl původně šlechtěn pro parforsní hony, později pro překážkové dostihy. Dnes nachází široké uplatnění ve všech obvyklých disciplínách jezdeckého sportu od drezurního ježdění, přes skokové disciplíny až po uplatnění jako kůň pro rekreační ježdění a sport dětí. Tito koně se vyznačují příjemným temperamentem, který je dán vyšším podílem krve anglického plnokrevníka, přitom zachovávají snadnou jezditelnost a výborné charakterové vlastnosti, které jsou za léta do stáda vchovány a geneticky utvrzovány.“ (www.equus-kinsky.cz) Tolik  popis koně Kinského, jak ho uvádí Hřebčín Equus Kinsky.

            Ale snad nejdůležitější je pro tohoto koníka barva. Nejčastějším zbarvením je izabela a plavák. Na zmíněných stránkách si dokonce můžete přečíst odbornou studii Zbarvení a dědičnost barvy u Kinského koně, která je opravdu zajímavá . Ve studii se mimo jiné zmiňuje i důležitost zachování barvy a její přesné určení pro budoucnost chovu a případné uznání Kinského koně jako samostatného plemene. Překvapivý je také fakt, že atraktivní barva izabel a plaváků se v chovu vyskytuje zhruba v  poměru 1:1 k ryzákům a hnědákům. Kohoutková výška je 161 – 168 cm u klisen a 165 – 170 cm u hřebců.

 

Využití

        Kůň Kinského je živou památkou, podobně, jako třeba starokladrubský bělouš a vraník. Svým zbarvením je jedinečný nejen v ČR, ale i v Evropě. I proto jsou koně nezřídka prodáváni do zahraničí: do Rakouska, Švýcarska, Holandska, Belgie, ale především do Německa – zde místní chovatelé dokonce vytvořili Klub koní Kinských. Ale pozadu nezůstává ani kolébka dostihového sportu – Anglie: klisnu Johanku Kinskou dostala ke svým 100. narozeninám královna matka. Úspěchem byl i prodej hřebce Ornáta do USA.

         Tohoto nádherného plaváka můžete vidět jak na drezurních kolbištích, tak i na parkurech, v zápřeži, na dostihové dráze (zejména steeplechase) i při honebním ježdění.

 

Současnost

        Svaz chovatelů koní Kinských (SCHKK) má v plemenné knize zapsáno přibližně 110 chovných klisen a 10 plemenných hřebců (k tomu dorost a koně ve výcviku). Z hřebčína pocházejí známí plemeníci, jako jsou: 784 Almhirt Kinský (Polemik), Almhirt týnský (Červánek), 918 Alois, 2712 Taarlo Kubišta, 718 Mineral, 250 Burbon (velkopolský kůň), 556 Daf Ondráš a další.

          Manželé Půlpánovi i jejich dcera, Libuše Púlpánová ml., mají na svém kontě řadu mezinárodních umístění v různých jezdeckých disciplínách.

 

Zajímavosti

        Zbarvení palomino dostalo podle pověsti svůj název podle nezvladatelného žluťáka, kterého vlastnil jistý Juan de Palomino, člen vojsk dobyvatele Mexika Cortéze. Název palomino se později vžil obecně pro žluťáky. Označení barvy izabela má zase na svědomí dcera Filipa II. Izabela Clary Eugenie. Ta údajně při zahájení obložení Ostende prohlásila, že nepřevlékne své roucho, dokud město nebude dobito. Obležení se však protahovalo a roucho mezitím získalo žlutohnědou barvu. Podle současné terminologie se žluťáci bez úhoří pruhu nazývají „palomino“ a s úhořím pruhem „red dun“. Plaváci bez úhořího pruhu se nazývají „buckskin“ a s úhořím pruhem „dun“.

        Jak jsme již zmínili, zlatí koně byli a jsou velmi úspěšní i na dostihové dráze. Což dokazuje i úspěšný start Karla Kinského v Grand National v Liverpoolu, kde zvítězil s klisnou Zoedone. Z chovu koní Kinských pochází řada i vítězů Velké pardubické (Magyarád 1897, 1900, Sláva 1899, Pohanka 1931, Norma 1937, Nestor 1966) a mnoho umístěných (Čigýr, Neklan – ano, ten, který je zvěčněn ve hře Dostihy a sázky :-), Nevěsta, Něva, Norbert,...)

        A právě klisna Norma byla nesmírně populární zejména díky své jezdkyni - Latě Brandisové, která dosud jako jediná žena dokázala právě s Normou zvítězit ve Velké pardubické (1937).